Video autíčko

                                          

Když jsem se dozvěděl, že budu testovat auto hnané vodíkem, byl jsem nadšený a moji radost nezkalilo ani to drobné upřesnění, že se jedná o hračku, nikoliv skutečný automobil. S dalšími informacemi naopak zvědavost rostla: k autu je dodáván generátor hnaný sluneční energií, který vodík vyrobí z vody. Baterii a nabíječku tady rozhodně nebude potřeba.
Ač ve zmenšené podobě, H-racer přivedl do reality to, o čem největší světové automobilky stále jen mluví, a to ekologicky čisté vozidlo. Ne nadarmo byl H-racer časopisem TIME zvolen vynálezem roku 2006…´
Dálkové ovládání nehledejte
Máme se na co těšit, pojďme tedy rozbalovat. Po odklopení víka krabice spatříme jednotlivé části skládanky zasazené do zářezů šedivé pěny. Vypadá to skoro jako profesionální přenosná sada vědce-chemika a lepší dojem by snad už udělal jen hliníkový kufřík namísto papírové krabice. Celá sada má překvapivě mnoho dílů, kromě již zmíněného generátoru je vše rozloženo součástky a právě jejich skládání je první částí hry.
Ke stavbě samotného auta doporučuji použít přiložený manuál, ne každý krok postupu je zcela zřejmý. Na druhou stranu není nutné číst všechno do posledního písmenka, návod je psaný až příliš polopaticky, já jsem zvolil zlatou střední cestu a řídil se pouze sledem názorných obrázků. Začal jsem podvozkem, do jehož přední části je už z výroby zasazen elektromotor. Pohled na zadní kola mne trošku zklamal, nejen, že nejsou řiditelná, ale dokonce nejsou uchycena ani na společné ose. Každé má svůj vlastní ůchyt, což má za následek nevítané viklání a kmitání za jízdy. Až v tomto momentě mi došlo, že u této hračky jde o pojízdný model až na druhém místě, vlastně je jen prostředkem demonstrace přeměny sluneční energie na mechanickou.
Ale zpět ke stavbě. Podvozek je nutné osadit palivovým článkem, nádrží na vodík a vše správně pospojovat: rezervoár s článkem hadičkami, článek s elektromotorem konektory a kabely. Nakonec se přišroubuje karosérie, která je vyrobena z průhledného plastu, to aby bylo možné sledovat dění uvnitř. Ven z auta vykukuje pouze ventil sloužící k přečerpání paliva do nádrže.
Generátor, kolona, čerpací stanice, výrobna vodíku; říkejte tomu jak chcete, ale ta průhledná plastová věc umí elektrolýzou rozdělit vodu na vodík a kyslík (vzorec z první hodiny chemie: H2O –> O + H2). Zatímco kyslík z reaktoru probublává a volně uniká, vodík je směřován do hadičky zakončené ventilem. Elektrický proud do generátoru přitéká z fotovoltaického článku. Dosud jsem sice mluvil pouze o sluneční energii, ale kolektor dokáže pracovat i s umělým světlem. Na zádech generátoru je přepínač s výmluvnými piktogramy slunce-off-DC. Ano, zespodu generátoru je prostor pro tužkové baterie, jako alternativní zdroj energie. Myslím si ale, že pokud se vydáte touto cestou, přijdete o polovinu zábavy.
Záblesky a bubliny
Že je vše správně zapojené a do generátoru teče elektřina je indikováno modře blikajícími diodami kdesi na dně vodní nádržky. Znakem správně probíhající reakce jsou bublinky kyslíku, které začnou po chvíli unikat z hadičky vyvedené ještě pod hladinou. Druhý, a pro nás hlavní produkt, tedy vodík, je pochopitelně nutné dostat do nádrže auta. Před tím je ale nutné soustavu zbavit veškerého nežádoucího vzduchu, který by reakci pouze brzdil. Pro tento ůčel je přibalena klasická zdravotnická injekční stříkačka. Na ni se nasadí hadička s ventilem, připojí se k ventilu auta a veškeré zde přítomné plyny se odsají. Do tohoto bodu je vše v pořádku, problém je však v poněkud nešťastně řešené konstrukci spojení ventilů, které při uvolnění pustí zpět do nádrže trošku vzduchu. I toto malé množství stačí k tomu, aby zbrzdilo reakci v palivovém článku a auto se pak stěží rozjede.
I na to však konstruktéři mysleli a injekci je možné připojit ke druhému, dosud nezmíněnému ventilu generátoru. I touto cestou vnikne do nádrže určité množství plynu, ale při zapnutém generátoru je to vodík, což už není na škodu.
Pošmourným listopadovým počasím jsme byli proti smyslu této hračky dohnáni nahradit slunce žárovkou. Protože to bylo opravdu silné světlo z výbavy fotoateliéru, naplnění balónku vodíkem proběhlo až nečekaně rychle, mohlo to trvat odhadem 8-10 minut. Na řadu přichází odpojení ventilů auta a generátoru, vypínačem se také musí rozpojit okruh fotočlánku a generátoru. Chvíle napětí, cvaknutí vypínače na spodku auta a… A nic. Tedy alespoň při mém prvním pokusu.
Na závody dragsterů to nebude
Nezadařilo se ani napodruhé, až při dalším, opravdu pečlivě provedeném postupu (jde především o odsátí vzduchu z nádrže) se mi potvrdilo, že platí „do třetice všeho dobrého“. Nejen že se kolečka otočila, ale auto začalo bravurně polykat první metry tvrdé a dokonale rovné podlahy. Dohromady jich bylo asi 20, maximální rychlost autíčka bych přirovnal k pomalejší lidské chůzi. S vyprazdňujícím se balónkem rychlost auta klesá a je vidět, jak slaboučký motůrek je. S trochou nadsázky je pro něj problém přejet i vlas a teď už s naprostou vážností: na hladkém kancelářském koberci se auto ani nerozjelo.
Jízdní vlastnosti H-raceru pro mne byly zklamáním, ale znovu jsem si připomněl, že tady jde o něco jiného: o demonstraci moci přírody, vyšší princip, ekologii, ukázku využití obnovitelných zdrojů energie. Blíží se Vánoce a jsem si naprosto jistý, že z téhle hračky budou mít velkou radost děti, ještě větší radost ekologové a ůplně největší radost tatínkové.
H-racer prodává můžete koupit za cenu 2 790 Kč. Když už budete na stránkách firmy Dárky z vesmíru, určitě si přečtěte jejich článek o H-raceru, v teoretické rovině podrobně pojednává o reakcích jak v generátoru, tak v samotném palivovém článku. Minout byste neměli ani příbuzného testovaného H-raceru: o něco levnější kreaturu jménem Hydrocar.

Marek Marek L.